Asi Já... Můj Cirkus

19. října 2013 v 19:56 | Kukí |  Myšlenkové bludy z Mé moskovny
Ohayo Minna-san,
sice to dělám nerada - ale musím se někde vykecat.
V posledních dnech jsem zjistila o sobě jednu zaujímavou záležitost...
Ale začneme asi od začátku, že...


Od dob přestěhování a navýšení počet osob ve společném bydlení jsem tak trochu (více) mimo. Cítím, že osoba, která je to nejcennější v mén shnilém a odporném životě, mě začíná mít plné zuby. A tím začalo mé vnitřní trhání.
Aby toho nebylo málo. Další spolužijící osoba mě začala nenávidět ještě mnohem dříve. A tyto dvě osoby spolu vychází velice dobře. A už jen kvůli té první je nechci rozhádat. A začínala jsem mít velice silný pocit, že to co bylo mezi mnou a tou nejcenější osobou se začalo měnit mezi ní a druhého spolubydlící. Nikdy jsem si nemyslela, že má žárlivost, kterou uvnitř chovám bude natolik silná, že mě začne ničit. Vždyť je to jen kamarád? Který mě vyměnil...???
Věděla jsem, že jednou se budu muset fyzicky od té osoby odloučit, ale myslela jsme si, že zůstaneme stále v kontaktu. Vím, že ta druhá osoba není špatná a to světlo, to štěstí bude s tou osobou šťastné, spokojené a v bezpečí. Ne jako se mnou... Ale i tak - mě to bolí. Je to moc rychlé...

A tak jsem si řekla, že budu dělat, že se nic neděje... a zaplním si hlavu něčím jiným. Třeba nějakého kluka si tam narvu, ať mám nad něčím přemýšlet. A to byla největší chyba, co jsem kdy udělala!!!
Nastoupila jsem do nové práce...paráda! Budu mít myšlenky jen na to! Spousta nových informací - dlouhé školení. Bude to sranda! A ejhle - ke konci školení se mi do mysli vryl ten nejvíc slizský, který tam byl. Ale proč? Dokázal mě rozesmát, byl na mé vlně. Vnímal mě... Byl to Klaun

Školení skončilo. Dobrá i špatná zpráva pro mě byla, že není sám - má dívku ve svém životě, kterou nevymění. Hlavu popletenou mám, ale "zdravě". Uff... aspoň, že tak.
Ale jen co jsem vylezla ze školení a usedla ke stolu, pár metrů ode mě se postavil kolega. Tmavé vlasy, oči a široký úsměv. ENDE. Bylo to jako zjevení. Tak mě oslovil, až to hezké nebylo. Co mé srdce potěšilo byla chvíle, kdy sám za mnou přišel a začal si povídat. Ví Bůh proč, ale neptám se. Jeho hlas se mi vryl hluboko do těla a mrazil mě i zároveň hřál.
Ale aby toho nebylo málo...najednou si povídáme o cestování a z něho vypadne, že jede o víkendu pryč. A já blbá se ptám kam? Odpověď: Za přítelkyní. V tu chvíli jako by do mě uhodil blesk. Taková rána. Vždyť ho znám jen pár dní a už mě takto bere? To přece není možné? A nebo - Ano... Byl to Kolotočář

Tak už jsou dva. Oba jsou sice zadaný (tím lépe pro mě), ale i tak mě to žere. Co s tím? Nic - jen snít...jako to dělám celý život... Ale...

A jdeme dále:
Poté přes kolegyni jsem se seznámila s menším bláznem. Má rád auta a rychlou jízdu - což já také. Jen si dával Kolíček na ucho a byl vtipný. Ale nějak extra jsem ho nebrala. Zatím - Byl to Krotitel
Mezitím jsem se seznámila s klučinou - od pohledu velice roztomilý (:3) a až po delší rozpravě i fajn. A chytl mě skoro stejně jako Kolotočář. A byl volný!!! *-* a tak jsem si řekla - Holka, byť si nevěříš, zkus své štěstí! A tak jsem do toho šla. Teda - "nenápadně" pomocí Firemního e-mailu. Spamovala jsem schránku jako zběsilá. Ale po týdnu totální ignorace, jsem napsala poslední mail s tím, že už sama psát nebudu. A vzdala jsem to. Byl to Štěně

Chvilku na to za mnou přišel Kolotočář, zda nehledám chlapce na celý život. Tajně jsem doufala, že myslí sebe, ale myslel svého příbuzného. Už jen kvůli němu jsem na to kývla. A Štěně mě stejně ignoruje, tak proč ne. Nová šance, nová příležitost. A přiblížím se k němu. Ke Kolotočáři.
Začali jsme si psát na Sociálních stránkách. A píšeme do dnes. Je to velice milý kluk, sympatický. Opravdu milý. Je to ten Ve střelnici

Jenže v ten čas se mi to doma začalo hroutit jak nejlépe to šlo. V práci jsem se snažila - byť marně - věnovat svým objevům. A mezitím, co jsem se v práci smála jsem v jádru hnila, protože ta nejcenější osoba pro mě - mě nenávidí.
Právě v tento čas mě Krotitel začal vozit domů autem. A tak nějak jsme si začali více rozumnět. Trochu jsem mu nasvítila situaci, kterou doma mám. Kupodivu, jak je šílený a lehkovážný, to vzal vážně. A opravdu to se mnou probral. Jsem mu za to do dnes velice vděčná. Ale opět. Mé slabé a černé srdce v jeho přítomnosti začalo bít. Až zběsilou rychlostí. Krotitel byl jeden z těch, po kterých jsem začala toužit. A byl volný. Ale bohužel se zná až moc dobře s Kolotočářem. A to nedělá dobrotu.

Ale co to dělám. Slíbila jsem, že dám šanci někomu úplně jinému. Tak proč koukám jinde?

Příjde vám to zamotané? Tak to není ještě zcela vše. Štěně se ozval. Začal se se mnou více bavit. A tak nějak pod náporem jeho šarmu a psychiky jsem mu řekla, co se doma děje. A i on to vzal vážně. A začal to se mnou rozebírat, tak, že jsem cítila, že u něho najdu to malé útočiště, které vlastně celou dobu hledám.

Mezitím jsem si stále psala s tím Ze Střelnice.
A jedeme dál...

Na světlo se ukázal další. Znala jsem ho už od doby po školení. Ano, je pěknej. Ale tím to haslo. Spíše se bavil s jinýma. Byl v pozadí a vše sledoval. A až časem jsme se začali bavit. Chodit ven na pauzu. A dopadlo to stejně jako u výše uvedených. Zrodil se Principál - tajuplný a přesto mnou žádaný.

Ale pak tu byl jeden. Milej, hezkej, sympatickej. Také zadaný. Hodně jsem si s ním rozumněla. Sám měl jisté problémy. A svěřil se mi. U tohoto jsem si spíše myslela, že je to z jeho strany. V jednu chvíli jsem měla pocit, že mě chtěl i políbit. Ale nevím, zda se mi to jen zdálo. Ale naklonil se tak ke mě. Ale znám se. Já a má představivost... Byl to Ten Šestý

Ale ten už tu není...ale když se raz za čas střetneme, je to milé a příjemné :)

Klaun se jednou opil a přišel za mnou na Noční. A chtěl se mnou mít tělesný styk. Ne, že by mě to nelákalo - ale takto? Když je zadaný? Znusil se mi tím. Až nakonec z něho vypadlo, že mu ubližuju a že já jsem ta špatná. Deprese na světě!
V tomto mi Právě Ten Šestý moc pomohl - byl u toho... A od té doby je to pro mě cenný člověk... Ať už to z jeho strany bylo jakékoliv... Tehdy...

Poté čas plyne... Já tak nějak sním o všech a přitom o nikom...
Ale najednou se začnu bavit s kolegou, se kterým jezním občas Vlakem domů. Je vtipný, zná hry a i čte - a nevadímu Anime. A jak tak kecáme, více se dotýkáme (ne sexuálně). Ale bylo mi to - bohužel - příjemné. Chvíli jsem se u něho držela...ale neudržela. Zvláště po tom, co mi začal nasírovat ramena a šimrat po zádech. A hodně mi psal maily. A stále opakoval, že to dělá rád, a že mě má rád atd...
Člověka - jako jsem já - to potěší... Ale mě až moc. Zrodil se Hráč

Hned vedle sedí snad už poslední...zatím nemá jméno...ale prý hledá praštěnou princeznu a ke mě je milý. Už dříve jsem si s ním psala...ale nebrala jsem to tak moc...ale teď...to cítím jinak - a toe zlé...

A v tuto chvíli nevím jak se zachovat! Rozhoduju se. Chci je všechny a přitom nikoho.
Mezitím ten od Střelnice mi v opilosti napsal, že má o mě od začátku zájem... a Já nechci zklamat Kolotočáře ani jeho... Byť Kolotočář mi tvrdí, ať se rozhodnu podle sebe. Ale já to cítím, jako bych mu dala kudlu do zad. Protože koukám jinde...
Mezitím Hráč a Štěně mě začali opět Ignorovat a pro Nového člena asi taky nejsem zas až tak důležitá. Je to jako bych se vracela na začátek...
Bojím se, že všem jen ublížím...ale samota mě ubíjí...

A doma? Také to není růžové... Ikdyž teď je to lepší... Zatím... Svítá (aspoň tam) na lepší časy?

Co mám tedy dělat??? Za kým jít...??? S kým být...??? Či nebýt...???

Cítím se jako Kurva bez dotyku...

Tohle nedopadne dobře...
Bojím se...
Ztrácím se...
 


Komentáře

1 ...... ...... | 10. listopadu 2013 v 22:38 | Reagovat

Zajmavé čtení, nečetl jsem předchozí události, ale mohl bych říci podle toho co jsem četl že budeš trochu složitý človíček. Možná by jsi měla zabrzdit, ale třeba taky ne?.. Ať už to bude jak koliv tak pak přijde ten jeden který tě udělá šťastnou. Otázka je jestli ty v tuhle chvili víš co je pro tebe to nejdoležitější?! Otázka totiž není Co budeš dělat, ale co doopravdy chceš?! ...

2 Kukí Kukí | Web | 12. listopadu 2013 v 18:45 | Reagovat

[1]: Moc děkuji za názor a máš pravdu. Jenže...já už nevím, co vlastně chci... Chtěla bych všechny, ale to nejde. Každý z nich má něco o čem sním... Ale vybrat si mohu jen jednoho - a nebo nikoho...

3 ...... ...... | 12. listopadu 2013 v 21:41 | Reagovat

Tak si uspořádej myšlenky, a nebo naslouchej okolí co ti radí, to už je na tobě je to tvůj život.

4 Kukí Kukí | Web | 13. listopadu 2013 v 21:42 | Reagovat

[3]: Ano je můj, ale nejsem si jistá, zda ho umím kočírovat. Okolí říká pokaždé něco jiného...
Ale vypadá to pouze na cestu zpět...

5 ...... ...... | 13. listopadu 2013 v 22:11 | Reagovat

Neznám tě, ale řekl bych že určitě se najde někdo kdo tě dokáže pochopit a pomoc! A taky někdo kdo Koho bys chtěla ale nejsi si jistá, teď otázka jestli nekteré věci které vidíš před sebou si kreslíš jinak než-li skutečně jsou?

6 Kukí Kukí | Web | 14. listopadu 2013 v 16:03 | Reagovat

[5]: Mě už asi není pomoci...
Možná máš pravdu...ale nevím, co dělat proto, abych si to nekreslila a viděla to reálnýma očima...

7 ...... ...... | 14. listopadu 2013 v 17:24 | Reagovat

Možná se přestat bát par věcí ... A naslouchat člověku kterým víš že to co ti řekne je tak jak je a ví co děla ..

8 Kukí Kukí | Web | 14. listopadu 2013 v 18:41 | Reagovat

[7]: Ale kdo je ten člověk?

9 ..... ..... | 14. listopadu 2013 v 18:52 | Reagovat

To musiš vedet ty, ja nevim koho takoveho mas :-|

10 Kukí Kukí | Web | 14. listopadu 2013 v 19:20 | Reagovat

[9]: To nevím ani já...protože člověk, který mi v životě nejvíce pomáhá je nezná osobně a ostatní neznají do detailu mě... a ten kdo by mi mohl pomoci zase nesmí vědět vše...
Takže jsem v tom sama :-(

11 ...... ...... | 14. listopadu 2013 v 20:43 | Reagovat

Hezky zamotane, to neni zadny clovek co by dokazal o tobe vsechno vedet a pomoct ?

12 Kukí Kukí | Web | 14. listopadu 2013 v 21:12 | Reagovat

[11]: Bohužel... ta jediná, co o mě ví všechno, nezná dotyčný osobně a tak nemůže mi pomoct efektivně, jan mi dát radu... A to mi momentálně nerozhřeší co mám dělat...

13 ...... ...... | 14. listopadu 2013 v 23:34 | Reagovat

Trochu se mi zda ze mas strach sama ze sebe, nevim ale prijde mi to tak. Ty by jsi mela byt si sebe jista a vyznat se v sobe a vedet.A kdyz uz ne tak mi osoby kterym kdyz neco reknes nebo jim muzes vse rict a oni pochopi budou pri tobe i kdyby jsi jim strkala kudlu do zad. Jestli si fakt neveris tak stim musis neco udelat!
,, Muzes mit milion otazek, ale vzdy musis odpovedi verit!'' jak jednou rekla jedna osoba 8-)
a pokud neveris sobe neveris odpovedi ani otazce....
proto ti bude znit z jedny strany jedna vec a z dalsi taky neco jineho.
Prejde me dal.
At uz ti cela vec nejak dopadne nebo ne, si pamatuj jednu vetu:
,, Odpoved, vyjadreni duraznym hlasem na cokoliv vzdy neznamena nesouhlas, vysmech a dalsi veci, ale treba to ze to je pravda a nebo vyjadreni veci kterou treba ty nechce slyset nebo videt¨¨
A pokud nekdy premyslis nad slovem pratelstvi tak na to mam taky jednu vetu, ale tu zminovat nechci, aby to nevyznelo ze jsem nejchytrejsi, a muzes si o me myslet co chces kdyz me neznas.
Dobra otazka by pak znela z ceho mas nejvetsi strach a nebo ceho se nejvic bojis? Otazek by bylo hodne ale casu ne.
Muzu ti poprat hodne stesti at se ti dari a nedelej si hlavu z toho co si budou myslet ostatni ale z toho abys vedela jak si verit, nebat se a rozhlizet se pozorne okolo.
Dneska pisu naposled, neodpovim proc, treba tu zas nekdy napisu, kdo vi. Jsi zajmavy clovek, vecma co tu pises a svoji urcitou osobnosti co tu clovek mohl docist.
Tak tedy zbohem ;-)

,, Clovek muze byt kazdy den na pokraji smrti, ale vzdy je tu pro co zit i pro kapku rosy ¨¨

.......

14 Kukí Kukí | Web | 15. listopadu 2013 v 23:37 | Reagovat

[13]: Je to možné, že se bojím sama sebe...Tu osobu mám, moe Lucy je přímo tou osobou...
Já věřím Lucy, ale jak říkám - nezná je osobně, ale zná mě...a tak ví jak na co reaguju. Ale neví jak reagují oni. A já si nevířím natolik, abych je prokoukla...
Co se týká druhé věty...
Máš pravdu. Pravda bolí, já jí umím přijmout, ale bojim se mých reakcí na ní... A tak bývám slepá
Klidně mi tu větu na to přátelstí napiš... Nemyslím si, že chytračíš. Ty mě neznáš a pomáháš mi - a to se dnes jen tak nevidí...
Já ti odpovím.. sebe. Nejvíc se bojím sebe! Tak dlouho jsem sama, že se bojím jak se zachovám, že ublížím...
Ale děkuji za vyjádření a je mi líto..že mi píšeš naposledy. Ráda bych si stebou psala více...
Byee a ještě jedno díky :)

15 ...... ...... | 19. listopadu 2013 v 21:24 | Reagovat

[14]:
ta si pis , klidne cokolivv :)

16 Kukí Kukí | Web | 23. listopadu 2013 v 21:01 | Reagovat

[15]: Děkuji :) a nemáš jiné spojení než jen tu na Blogu...???

17 ...... ...... | 24. listopadu 2013 v 21:05 | Reagovat

Nemam ale , rekneme ze jsem vsude prytomny

18 Kukí Kukí | Web | 25. listopadu 2013 v 5:36 | Reagovat

[17]: Ale pro mě jsi momentálně jen zde přítomný a i za to děkuji :) Kéž bych mohla s tebou mluvit Live... asi bysme si měli co říct (mám ten pocit) :)

19 ..... ..... | 25. listopadu 2013 v 6:29 | Reagovat

NZ . nevim spis jsem jako duch nebo andel pojmenuj si to jak chces :) LIve neziji :)a vidim opravdu vse !

20 Kukí Kukí | Web | 25. listopadu 2013 v 6:46 | Reagovat

[19]: Pro jsi Anděl v mém neštěstí... Tak prosím mě hlídej :) Bojím se, že udělám kravinu xD :/

21 ..... ..... | 25. listopadu 2013 v 6:49 | Reagovat

Dohlížet ano ale psat uz opravdu ne.  Mejse fajn a neboj se.

22 Kukí Kukí | Web | 27. listopadu 2013 v 14:31 | Reagovat

[21]: Oki...oki.. jak si přeješ ;-) Taky se měj Fajn :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama